Moje postavení k diabetu:

Možná si při čtení tohoto deníku budete myslet, že jsem nejspíš blázen, když vám řeknu, že jsem ráda, že jsem diabetik. Opravdu je to tak, jsem za to ráda. Nepíši to proto, abyste si vy, kteří jste cukrovku dostali a máte z toho špatnou náladu, mysleli, že vás chci jen povzbudit k elánu a radosti ze života. Já také netvrdím, že je radost být diabetikem. Píši to z toho důvodu, abychom si všichni uvědomili, že se dá žít i s cukrovkou a mnohdy můžeme prožít klidnější a zajímavější život než lidé zdraví. Cukrovka nám může pomoci i k tomu, abychom zvládli různé situace, které by třeba zdravého člověka vyvedly z míry.

Musíme se naučit komunikovat mezi lidmi, protože bez toho bychom nemohli fungovat. Může se nám stát, že budeme muset požádat úplně cizího člověka o cukr a to chce mít odvahu jít za úplně cizím člověkem. Člověkem, kterého jste nikdy neviděli, a požádat ho, jestli by nebyl tak laskavý a nedal by vám kostku cukru, protože jste diabetik a máte nízkou glykémii a potřebujete vypít sladký nápoj nebo sníst cukr. Do podobných situací se v životě můžete dostat. Nezbude vám nic jiného, než že za tím člověkem půjdete a požádáte ho. Do takových situací se zdravý člověk dostane jen málokdy.

Poznáte tak nové lidi, začnete si vážit úplně jiných věcí, nad kterými jste dřív vůbec nepřemýšleli. Jste také rádi, když v životě potkáte hodné lidi.

To je můj postoj k cukrovce, proto nebuďte nešťastní, když vás tato nemoc postihne a hledejte na tom to pozitivní. Užívejte každého dne.