Jak to všechno začalo
Jak to všechno začalo:
Tento den si pamatuji, jako by to bylo nedávno. Tenkrát byl horký, letní srpnový den. Byla jsem zrovna s maminkou a babičkou ve městě. Maminka se rozhodla, že navštívíme lékaře, protože ty dny předtím jsem byla nezvykle unavená a už se mi nic nechtělo. Jediné, co mi přinášelo úlevu, bylo to, že jsem si lehla uprostřed síně v našem bytě na koberec. Když jsem se z něho zvedla, tak to bylo jenom proto, že se mi chtělo na záchod a nebo jsem měla obrovskou žízeň. Vlastně jsem kvůli tomu byla skoro pořád na nohou. V té době byly mým nejoblíbenějším ovocem švestky, ale ani chuť na ně mě nedonutila, abych si pro ně došla do kuchyně, přestože je to kousek. Z toho důvodu mě máma s babičkou vzaly k lékaři.
U lékaře:
Konečně jsme dorazily k paní doktorce. Chvíli jsme čekaly v čekárně, potom se otevřely dveře od ordinace a my jsme přišly na řadu. Maminka paní doktorce vše popsala. Řekla jí, že mám pořád žízeň, že každou chvíli chodím na WC a taky to, že se cítím hodně unaveně a slabě. Paní doktorka nás ihned poslala do laboratoře na odběr krve.
V laboratoři:
Poté, co jsme došly do laboratoře, jsme se opět posadily do čekárny. Pamatuji si, že kousek ode mne seděl malý chlapeček. Potom nás zavolali do ordinace, ale babička tam s námi dovnitř nešla. Jestli šla domů a pak se vrátila do čekárny, to už si nepamatuji. Vím jen, že mě v té ordinaci píchli do prstu. Dál už nevím přesně jak to bylo, jenom si vzpomínám, jak jsme jely domů taxíkem.
Cesta z laboratoře:
Panu řidiči maminka řekla, že se potřebujeme dostat rychle do Předmostí. Tak jsme jely domů. Doma vzala maminka jen pár nejdůležitějších věcí a zase volala taxíka.
Cesta do nemocnice:
Taxík byl před našim panelákem do 10 minut. Nastoupily jsme do taxíku. Řidič byl ten stejný pán, který nás dopravil domů. Byl to milý, mírumilovný pán, téměř holohlavý. Už přesně nevím, jestli to bylo, když jsme odjížděly z laboratoře, nebo když jsme jely taxíkem podruhé. Pamatuji si ale, že jsem se ptala maminky, kam jedeme. Máma mi řekla, ať se raději neptám, ale já jsem to chtěla vědět. Maminka mi odpověděla, že jedeme do nemocnice. Já jsem nechápala, co je na tom tak strašného. Za chvíli jsme byly před nemocnicí. Vešly jsme dovnitř.
